Leden 2012

Pokojíček

31. ledna 2012 v 19:22
Musím uznat, že se tu zabydluji, už jsem tu spokojená.. je to "moje" Usmívající se <3 navíc dneska tu máme sluníčko, nádherné počasí jako na jaře, hééééč S vyplazeným jazykem

Ambler, Pennsylvania

31. ledna 2012 v 4:07 | Mardža
Začněme dnem stěhování, pátkem.. ráno bylo jako každé jiné, děti šly do školy, ale v 10h nám odstěhovali postele a já někde musela trávit čas mezi 10 a 15h.. dobrý ne? Navíc jsem neměla auto, kdybych neměla azyl u Rebekky (au pair z ulice), tak nevím, asi sedím na ulici!!
Šly jsme spolu do indické restaurace.. tam jdem ještě nikdy nebyla, já jakožto nováček mám problémy rozumět akcentu rodilým Amerikáncům, ale Indům? No to tedy byl mazec Usmívající se Oběd měli formou bufetu, takže jsme každá (i s dýškem a taxou) zaplatila 15 dolarů a šlo se na to.. vůbec jsme nevěděly co je co, sice tam byly popisky.. no ale umíte si představit jak chutná hrášek, brambory, kari a máta?
Takové divoké kombinace.. něco bylo dobré, něco tedy vůbec.. nejsem zrovna milovník neznámých chutí a koření.. ale chtěla jsem indickou kuchyni zkusit! Běžně si tu člověk k jídlu objednává vodu z kohoutku s ledem, už vidím jak v ČR přijdu do pizzérky a řeknu, že chci vodu z kouhoutku Smějící se tomu jsme se musely s Rebekkou smát, protože to mají v Německu stejné..
Měly jsme mix všeho o se nám na pohled líbilo, předkrm, hlavní chod a na závěr jako dezert - něco jako mléčná rýže (kheer) s pravou vanilkou a do toho se hodí takový medový koblížek. Neumím to moc popsat, ale bylo to hodně sladké a dobré (gulab jamun)Usmívající se
Do Pennsylvánie jsme vyjeli v půl páté až, taťka říkal, že je to easy, že ho budu jen následovat na dálnici, pojedeme jen v pravém pruhu, max 60 mil za hodinu.. ok, říkala jsem si, že když do mně vkládá takové naděje, nemůžu zklamat. Šoupl mi do auta synka a čokla, natankovali jsme (v New Jersey se jen přijede k pumpě a natankují vám, nesmíte!! to udělat sami), tak jsem ho tedy následovala.. hned asi po 5ti minutách se mezi nás někdo nas***, ale kličkovali jsme s Mikem tak, že jsme se navzájem viděli a šlo to.. když jsme se připojovali z jedné dálnice na druhou, kde najednou bylo 7 pruhů a zúžilo se to do 5ti, tak mi sice do smíchu nebylo, ale nejsem bábovka, že? No a za tu pochvalu když jsem zaparkovala před domem po skoro dvou hodinách jízdy, mi to stálo Mrkající jsem ALL STAR au pair a žádná jiná by to tak dobře nezvládla Smějící se
Nooo, ten večer jsme objednali pizzu a spali jsme já, Mike a Matt v hotelu Marriott, protože jsme neměli ani postele, nic.. mamina Betty a malá chtěly spát ve spacáku v novém domě, jejich volba Usmívající se já jsem se vyspinkala ve velké, měkké postýlce, vlastní spracha, tv.. ráno jsme šli na snídani, já jako obvykle snídala sladké, taťka s Mattem opečený bagel se sýrem Philadelphia - ať jsme styloví, že?
Po příjezdu domů už tu byli stěhováci, jeden nový, celkem šikovný chlapec, takže se s ním dalo bavit.. ale ten jejich přízvuk.. takhle mám ze své angliny mindrák, ale prostě tomu akcentu nerozumím!!! Připadala jsem si jak pako, zase tolik jsme toho nenamluvili Smějící se no a šla jsem vyvenčit čokla, každej mě tu zdraví, potkala jsem milou paní, která zrovna čistila auto.. povídaly jsme si 20 min.. měla doma rok studentku z Belgie, tak povídala, jak byla zaražená z mega lednice - jasně, to je každej, ze školních busů - to se mi taky moc líbilo, z poštovních schránek - ty jsou tu boží, vážně jako ve filmech.. když dá dovnitř člověk dopis, aby ho odnesl pošťák, zvedne praporek.. vyfotím! No a vážně nás tu chodí zdravit sousedi, někteří přinesli i sušenky, muffiny.. hrozně milé, to bychom mohli do ČR převzít také! Vůbec okolí je tu moc hezké, každý má rozlehlý trávník před domem.. až bude hezčí počasí, tak vyfotím.. náš dům je také mnohem větší..
V měm pokoji se konečně dá hnout, mám tu sice jen postel, komodu a noční stolek, ale tak už se tu cítím trochu "jako doma".. dokonce - kdo mě zná, neuvěří! - si tu udržuji čisto a uklizeno.. zatím Smějící se vyfasovala jsem staré jednolůžko po Mattovi, protože on dostal novou velkou postel, jeho starou komodu.. no nebudu to komentovat! Nemám ani tv, protě tu můžu sedět jen na pc nebo čumákovat z okna.. Ale drze jsem si řekla o stůl, protože až tedy budu dělat úkoly, tak bych je ráda dělala u stolu a né na zemi! Tak, že prý ano.. hm, tak jsem ještě řekla, že bych ráda lampičku, protože, to se podržte - tady není lustr.. prostě není, ani u mne ani u Amandy v pokoji! Mám tu jednu lampičku na nočním stolu a toť vše.. jako dobrý, ale na čtení (až jendou budu schopná číst v aj) to rozhodně nestačí... Tak tu mi dneska paní domácí koupila, vypadá, že se každou chvíli rozpadne, vidím to tak na 10 dolarů, ale zatím svítí.. No a stůl PRÝ chtěla objednat, ale nemají ho na skladě, tak až v březnu.. hmm, to mi bude platnej tvl!!! Spíš zase šetří, takže ho koupí až dostane peníze za starý dům, ale byla bych raději, kdyby mi to řekla.. No jinak na to, že asi oba berou celkem fajnové peníze, se tu šetří snad na všem.. máme 18°C!!!, ale není to tím, že by jim bylo teplo.. domácí tu chodí v kabátu! A já v tom mám být celý den??? To čekejte, když jdou do práce, tak si přitopím na teplotu pro lidi S vyplazeným jazykem
Jinak už mi tu šibalo z čoklího štěkání (5h v kuse), nervní Betty, rozmazlené Amandy, tak když jel táta s Mattem koupit nějaké kabely do města, jela jsem s nimi.. ukázal mi městečko, vlakovou zastávku, kde žili jeho rodiče... říkal, že se nesmíme vrátit moc brzy, aby ho neúkolovala..že Betty řeknem, že jsme to nemohli najít a že se to Matt taky musí naučit, vyčůrané, že? Smějící se Jo jinak jsme si teď tak vzpomněla, že ten čokl je fakt divnej, čůrá jako fena, co je to za psa když neo***á pangejty??? Tady je svět vážně naruby!
Jo a večer přišel trenér pro psa!!!! Podivnej týpek, kterej údajně rozumí psí duši a 2h nám cpal do hlavy co a jak s tím blbem máme dělat, aby neštěkal.. já mu pořádně nerozuměla, po tom celém náročném dni jsem se nemohla soustředit, prostě peklo.. po 1,5h se mě přišel kamarád stěhovák optat jak chci postavit nábytek v pokoji (záminka, viděl jak tam trpím Smějící se) Takže teď se paní domácí snaží toho malého zmetka trénovat, ale "někde" se stala chyba a neposlouchá.. dneska nám byli udělat elektrický plot - nejsem zastáncem elektornického obojku nebo jak se tomu nadává, nemám sice toho psa ráda, ale je mi ho líto... a hlavně s ním teď mám 14 dní denně chodit kolem toho plotu a říkat mu, že tam nesmí.. já zase tvl!!! Kdybych sem jela hlídat psa, tak hlídám labradora nebo retrívra a né tohle!
Po tomhle všem po mě chtěli, abych s nimi šla na večeři k bratránkovi.. no to ne, měla jsem dost všechno, o to víc nervní paní domácí.. tak jsem Mikovi řekla, že nemám hlad a jsem hrozně unavená, ať se nezlobí, pozdravuje je a příště určitě půjdu..byl v pohodě, tak hned jak zavřeli dveře (umírala jsem hlady) jsem se vrhla na lednici a pak jsem si pěkně v klídku vybalila své věci a uspořádala pokoj - mimochodem, není to tu špatný, ale je to zatím nejhorší pokoj pro au pair, který jsem v USA viděla..
Včera.. ani nevím co se dělo, prostě jsem jen tak zevlovala doma, udělej tohle, zameť támhleto, jdi se psem.. prostě o nervy s nimi být v tuhle chvíli celé dny.. Večer dorazil bratránek s rodinkou k nám, objednali jsme typický Philly cheese steak, je to vážně skvělé (hovezí maso na tenké plátečky s rozpuštěným sýrem v křupavé bagetě), ale je to mega! Jako všechno v Americe.. měla jsem ten nejmenší - 6 inch, vím prd kolik to je, ale nemohla jsem potom ani dýchat. V nabídce měli ještě 12 a 24! inch.. proboha, kdo tohle sežere???? Měla jsem objednaný ještě salát, ale ten jsem ani neotevřela a nechala si ho dnes k obědu, objem amerického žaludku musí být snad 20 litrů, to je neuvěřitený co sežerou...
Dnes - první pracovní den, ale maminka byla doma, takže víceméně nemám co dělat, ale musím ji být k ruce.. odvezli jsme děti do školy (od zítra už pojedou busem), představili se tam, pak jsem pomáhala Betty vybalit věci z krabic, dětské hračky, knížky - její logika: vyndáme to z krabic, ačkoliv na to zatím, nemáme místo a nábytek teprve objednám..takže to leží na zemi.. pak jsem měla volno, nějaký ten fejzbůček, mimochodem mi nefunguje sprcha, takže se chodím sprachovat k Mattovi - ano, to děcko má v 10ti letech vlastní koupelnu a šatnu!!!, já se o koupelnu dělím s Amandou... Neuvěřitelný tohle, fakt! Děti mají zrcadlo v pokojích, já musím chodit do koupelny.. by se z toho tady jeden fakt někdy pos***! Usmívající se
No a odpo jsem udělala s dětmi úkoly, mamina nám udělala večeři (k něčemu je to dobré,že je doma!), musela jsem s ní věšet obrazy v domě a slavnostně mi oznámila, že je zítra taky doma.. to je výhra tedy Smějící se Jooo a jinak jsem byla jako správný Američan zazvonit v sousední ulici v domě, kde mají au pair z Brazílie.. je jí 27 a abych pravdu řekla, vůbec mi ta holka nesedí.. snad tu brzy potkám někoho na stejné vlně jako jsem já a jako byly holky z New Jersey... Plačící
Dnes dorazily pohledy, které jsem posílala, trvalo to přesně 13 dní, docela mazec, ne??? Takže neteřince přijde přání k 16.narozeninám pozdě.. Vše nej Baru Líbající
Toť asi při dnešku vše - jo a taky nesmím mít na komodě postavenou kosmetiku pokud tam nemám takvou ochrannou podložku, (kterou jsem dostala na stůl, který bude v dubnu), abych tu starou komodu nezničila.. neuvěřitelný, fakt!!!!
no nic, půjdu asi spát, máme deset večer, chodím tu se slepicema.. paní domácí a haranti spí, tatík, který je normální se potuluje někdo po Manhattonu.. brou Mrkající Btw, docela ten článek zní napruzele.. ale jsem ok, není to tak děsné.. ale ani super, takový průměr Usmívající se

je to SPRATEK!

27. ledna 2012 v 0:58 | Mardža
Hlásím, že jsem v pořádku v New Jersey.. dnes můj poslední den tady, zítra přesun do Pennsylvánie. V domě máme od včera stěhováky, kteří přijeli nauvěřitelně dlouhým náklaďákem, ani se mi nevejde na jednu fotku.. Smějící se odvezli téměř všechno, včera nám dokonce zabalili ručníky (my co jsme chytří je máme ve vlastním pokoji!), jídlo!!!
No mazec, dneska už nemáme ani židle, talíře, skleničky, prostě nic.. takže vám píšu z auta, kde budu čekat půl hodiny než mi dítě půjde ze školy Usmívající se jako můžu sedět doma na posteli, ta jediná tam do zítra zůstane, ale je mi nepříjemný sedět v prázdném domě, kde se kolem vás všechno stěhuje.. mazec je, že pan domácí nemusí ani hnout prstem, oni zabalí všechno - jídlo, nádobí, hračky, kosmetiku.. Děti jsou zítra do školy, tak jsem zvědavá jak jim mám udělat svačinu a snídani.. Jinak pozor, zítra mi byl svěřen důleržitý úkol, řídím "svojí" káru Hondu Civic do nového bydliště!!! Cooool Usmívající se Konečně se svezu víc jak 30 mil za hodinu Smějící se No ale uvidíme bez GPS, ani nevím kam přesně jedu, snad se mi rodinka neztratí před nosem Usmívající se
Jinak novinky, asi začínám zapomínat co vše se dělo.. Byla jsem na pravém americkém burgeru s hranolkama v Applebee's s rodinkou, no jako dobrý, ale každej den bych to fakt jíst nemusela. No ale ten dezert!!! Nejlepší mého života, dám sem fotku. Rozdělili jsme se s Mattem na půl, úúúžasný.. pak mi má na nákupech něco být když pořád jím! Už se těším, hned příští týden v novém městě se jdu přihlásit do posilovnky, nehodlám se vrátit jako vepřovka Smějící se Taky jsem jednou byla v maminou v Cheesecake factory, daly jsme si salát, měla jsem menší porci (obědovou) a byla tak obří, že jsem snědla polovinu! Možná to bylo i tím, že mi moc nechutnal, byl sladkej s mandarinkama.. nic pro mě.. Smějící se Jo ale tohle všechno není jako, že by mě samoui laskavostí zvali, to je tím, že chodili koukat kupci na náš dům a tak jsme museli odejít.. včera mi třeba mamina řekla, ať Matta vezmu do Dunkin Donuts (takové ty Homerovi koblížky s dírou), že v 5 někdo přijde a půl hodiny tam nikdo nesmí být.. fajn, tak jsem čekala, že mi třeba dá nějakou kačku, ať si tam něco koupíme. Nebo jako jsme tam měli sedět a koukat z okna??!! No, ne, že bych tomu děcku nic koupit nechtěla, ráda mu to koupím, ale když plánovaně MUSÍM opustit dům, tak to asi není to z mé hlavy, tudíž by to nemělo jít ani z mé pěněženky.. Čert to vem, dva pitomé dolary.. ale teda double chocolate donut, žádnej zázrak!
Pak jsem taky byla na frozen yogurt s Red Mango, to se mi moooc líbilo. Člověk si vybere z deseti příchutí zmrzlého jogurtu (může jich ochutnat kolik chce), "načepuje si", pak si posype jakoukoliv posypkou - jahody, mango, borůvky, ostružiny, čokoláda, oříčky, cookies, gumoví medvídci, prostě cokoliv a pak si může dát polevu.. to vše se zváží a hurá na to! Vynikající!
No a to je asi vše, kde jsem byla Usmívající se Starbucks nespočetně, už jsem si tam rovnou udělala věrnostní kartu..
Jednou už jsem spala u kamarádky ze Švédska, jelikož jsou obě mé kamarádky mladší 21 let, byla jsem tou vyvolenou, která na naši dámskou jízdu chtěla koupit vínko. Pas s sebou, vyjukaná jsem byla jako malé děcko.. Prošly jsme celý obchod Stop and Shop a … alkohol nikde Smějící se Tady se musí do specializovaného obchodu s alkoholem! Tak jsme tam jely a akorát nám zavřeli před nosem, takže naše ladies party byla o cpaní se M&M a pití vody J Ale i tak jsme si to užily, kecaly do tří do rána.. Shodly jsme se na tom, že tady človšk tak všechno prožívá víc.. ať to špatné nebo dobré, o to silnější je přátelství, protože jsme tady všechny na jedné lodi.. Navíc je to ve vlnách, jeden den si člověk říká jak se má skvěle, co mu chybí, Amerika je cool, chci tu zůstat navždy.. a druhý den stojí za vyližkapsu, depka, není nálada na rodinu, na hraní s dětmi.. to bych si nejraději zabalila svých pět švestek a tradá domů..
Taky jsme v sobotu měli pravou americkou párty.. fakt jako dobrý no Překvapený přišlo asi 10 rodin, 200 dětí tvl, ty si tady dělaly co chtěly, brambůrky byly i v záchodové míse.. no a ty rodinky si povídaly a povídaly a já byla také pozvaná, protože to byla párty, že se stěhujeme.. od 13 do 17h, fakt opruz, alespoň, že jsem dostala jednu sklenici vína Smějící se
No a pro dnešek končím, protože článek dopisuju večer, po velké hádce s tím malým zmetkem!!! Tvl, být to moje dítě, tak jí takovou chytne, že se z toho týden nevzpamatuje!!! Vzteká se, řve na mě, hádá se se mnou, dupe.. tvl, je mi skoro třicet, zas taková výhra to tu není, abych si ničila nervy a nechala na sebe řvát nějakým malým parchantem.. a může si to tu přečíst agent i s celou svojí family! Nejlepší na tom je, že když dorazila maminka, Matt jí o tom řekl, já jsem byla tak vypruzelá, že jsem mlčela, a ona mu odpověděla, že toho má dost když takhle mluví o své mladšé sestře, že by jí měl jít příkladem.. tak jsem musela říct, že má pravdu, protože té malé slepici strašně nadržujou. No a odpovědí nám všem bylo - mám toho dost, bolí mě hlava, nechci to řešit. TVL! A dost, nikdy nechci děti… nebo mě tu zavřou, protože jí přerazím vejpůl. Doufám, že se vám dnešní článek líbil a ačkoliv je psán v afektu, tak si za svým postojem stojím Mrkající

my new family :))

22. ledna 2012 v 2:24
Soooo Usmívající se Poslední den jsme se školili ohledně řízení, poslední oběd (pizza - no jako žádnej zázrak tedy, 2cm těsto! a lasagne, ty byly dobré), ale vše už bylo v takovém smutném duchu, protože jsme se postupně loučili a odjížděli.. Nejdříve logicky odjížděli ti, kteří odlétali, pak ti, kteří jeli busem či vlakem a my, kteří jsme na "předměstí" New Yorku jsme zůstavali a čekali až si nás někdo vyzvedne.. Většinu holek rodiny vyzvedávali mezi 13 a 14h, ale na to, jak nám kladli na srdce, že v Americe se prostě nesmí chodit pozdě.. tak si nedělali žádnou hlavu s tím jestli přijeli o hodinu později!!! Můj taťka volal, že si mě vyzvedne až ve čtyři, protože musí vyzvednout děti a pak dorazí všichni.. Musím říct, že jsem se jako většina holek moc netěšila.. Přeci jenom jsme si psali spíše jen takové formální maily, nic moc osobního atd, tudíž jsem si říkala agent FBI, to asi bude suchar, co si budeme 45min v autě povídat??? Čím méně děvčat nás bylo, tím nervóznější jsem byla a vážně jsem si říkala, že ani k rodině nechci Smějící se Okukovaly jsme jak se která rodina s děvčaty vítá, přeci jen jsme si nebyly jisté jestli podat ruku, objemout, líbačka... některé slečny dostaly kytičku, jiné byly zase vítané s velkými ovacemi..
Pro mě přijel můj miláček Matthew - musím vám říct, že to je to nejsladší děcko, které jsem mohla vyfasovat! Je krásnej (je nejkrásnější na taekwondu), je inteligentní, je gentleman (pouští mě první do dveří), často přijde a řekne "Pojďme si o něčem povídat.." takže užj jsme řešili témata jako Yetti, HIV a podobné celkem bych řekla na 10 letého chlapce zajímavé postřehy. Přesně takového synáčka bych si přála!!
Amanda, je moc milá, má mě ráda od první minuty, hned mě objala, dává mi hubany, je to mazel, ale občas tedy sehraje VELKÉ divadlo.. A to, že musí jít do školy, že se jí něco nepodaří vybarvit tak jak si představovala.. Naštěstí v této rodině funguje výchova, takže ingorovat jí, pak ji nechat se zamyslet co udělala špatně, jak to měla říct správně, omluvit se.. Díky Bohu za normální americké rodiče!!!
No a agent.. ten je úžasnej, je hodnej, je milej, je vtipnej, je hezkej, fajn taťka, dneska má narozky, tak jsme mu koupila přáníčko :))
Cestou domů jsem si tedy připadala jako hňup, páč jsem tedy rozhodně ničemu nerozuměla, skoro ani taťkovi, natož dětem a jejich vyprávění o videohře Skylanders.. nikdy jsem o tom neslyšela.. (mají trochu NY slang - butter je bader, Betty je Bedy atd.)
Doma už na mě čekali prarodiče, úúžasní lidé.. těm jsem oběma rozuměla lépe, babička je učitelka angličtiny, tak má pořádnou výslovnost! Hned si se mnou povídala - o Čechách, o Evropě, o mojí rodině.. prostě hned jsem se s ní cítila dobře. Po asi 30min dorazila maminka z práce a vyrazili jsme na večeři do celkem fajnové restaurace, slavili jsme předčasně Mikovi dnešní narozky.. Tak bylo vše fajn, cítila jsem se s nimi dobře, ačkoliv jsem jim rozhodně nerozuměla vše, natož ty moje odpovědi.. Doufám, že jim jendou budu mít šanci říct to, co všechno mám v hlavě, ale než to převedu do aj, tak už je jiné téma Zamračený Měla jsem klasiku vepřovou panenku a jakési rizoto k tomu - rozhodně jsem nechtěla první večer zkoušet humry, jehněčí a nic co neznám.. Rizoto bylo s něčím sladkým, ale dalo se to sníst, jen menší trapas - byly to tři menší stolky vedle sebe a když jsem si chtěla poposednout, zvrhlo se pití a taťkovi do talíře a na stůl se vylilo pivo. Naštěstí už dojedl!!! To mě tak napadá, oni všichni jedí neuvěřitelně rychle.. Jako když týden nejedli, hrozně to do sebe nahází!!! Proč proboha? Já sice jako jím pomalu, vždycky jsem poslední u stolu kdo dojídá, ale abych měla v sobě tři sousta a oni odkládali příbor??
Jo a další věc, to jsem možná už psala - tady v tom domě se nesmrká!!!! Nechápu to, ale oni prostě nesmrkají. Nikde nejsou kapesníky a celá famílie, včetně matky, popotahuje! Fakt jako humus, to je snad jediná věc, která mi tu vadí...
O druhém dni už jsem psala, jak jsem měla krizi a plakala Smějící se mimochodem - to vůbec nechápu, ale v tu chvíli to na mě nějak dolehlo..
Pak už jsem jen dostala instrukce, jak se pere, suší, řídí auto - z toho jsem měla celkem vítr, ale není nic snazšího! Je to tu malé městečko, 8tis obyvatel, jedna hlavní ulice, všude semafory.. fakt řízení pro blbečky.. a na frekventovaných křižovatkách, kde není semafor, stojí dobrovolník tzv. crossing guard, který podobně jako dopravní polacajt zastavuje střídavě dopravu.. nemá k tomu sice žádné oprávnění, ale budiž. Téměř všude se tu jezdí 30mil za hodinu, někde to dokonce můžu prát 35!!! Ale vždy je to tak 100m, pak je ulice, kde je hodně dětí, jede se 25, pak hřiště, tak jen 15, pak zase 100m 30.. no jako nkdy si nejsem 100% jistá jestli jsem nějakou nepřehlídla. Policie tu mám černobílá auta, už za mnou jednou jeli, měla jsem nahnáno, ale dobrý.. Jinak pozor!!! Dostala jsem ocenění "Nejlepší řidička této rodiny, kterou kdy měli", to potěší, ne? Usmívající se
Takže k mým povinnostem - vstávám denně v půl 7, na sedmou startuju... udělám školní svačinky (sandwich šunka+sýr na suchý toastový chleba, Matt občas raději opečený chleba v topinkovači a mazací sýr Philadelphia, jablko nebo mandarinka, jedna sušenka, pitíčko a ubrousek - každý den jedí to stejné!!!!!!), vzbudím děti, optám se co ke snídani.. Matt rád míchaná vejce - bez chleba, cereálie - ale žádné Cinnie Minnies, Cookie Crisps atp., pěkně celozrnné s hnědým cukrem + mléko, Amanda buď suché cereálie nebo maliny, jahody a džus. Divný snídaně, co?
Matt si vyčistí zuby, oblíkne a maže v 8 na školní žltuej autobus - ten jak s ním jezdí děti v Simpsonech Smějící se a Amandu musím popohánět, aby se oblékla, vyčistila zuby, pak jí rozčešu vlasy - nenosí jako naše holčičky copánky, culíky, čelenky.. nosí je jen rozpuštné a za ušima, vypadá jako ten míček z loterie Mates.. Odvezu ji v 8:20 do školy a po půl deváté se vracím domů.. Jo jinak ráno funguje super věc, dva rodiče stojí, otevřou dveře dítěti a to jen odběhne samo do školy - říká se tomu drop line. Rozloučím se s taťkou a hurá mám volno.. Musím tedy v 11 vyvenčit tu naší zrůdičku (shitzu, strašnej dog!) a pak si zase válím až do půl třetí koule S vyplazeným jazykem
V půl 3 vyjedu pro Amandu do školy - sice končí ve tři hodiny a jsem tam za 5min, ale mamina říkala, že musím jezdit dříve, abych zaparkovala.. dává to smysl??? Raději bych jela ve 45, popošla kousek než tam seděla půl hodiny v autě jako blbec..
Matt přijíždí busem ve tři. Dám jim odpolední svačinku - většinou preclíky, brambůrky (bez tuku), popcorn a jde se na úkoly. Pak Matt vetšinou hraje Xbox, já si s Amandou maluju nebo tak něco.. a dvakrát týdně má Matt taekwondo. Tam na něj musím 45min čekat, ale baví mě to, je to docela zajímavé a jsem na něj hrozně pyšná! Usmívající se Včera měl test, aby získal juniorský hnědý pás a samozřejmě to dal s přehledem!!!

Jinak něco uvařím k večeři - těstoviny + parmazán a máslo, nebo koupená tomatová omáčka, Mac and Cheese - strčí se na 4 min do mikrovlnky a je uvařeno, burgery - to jako musím opravdicky grilovat venku na grilu, hot dogy, kuře.. pak mají povolenou sušenku a hotovo.. Když rodiče dorazí pozdě, naženu je do vany/sprchy a pak si společně přečteme pohádku.
Včera jsem brala první výplatu, jachááááá! Místo 195 babek mi taťka dal celých 200, to by se mi nikdy v Anglii nestalo Usmívající se
Tak to už by pro dnešek stačilo, ne?

Odlet

19. ledna 2012 v 0:44 | Mardža
Zdar všichni! Smějící se Nějak nešlo napsat dříve, fakt jsem nevěděla co dřív.. Teď čekám 45min před kostelem (ano, byla jsem poprvé v životě v kostele!), Amanda má nácvik na besídku, tak mám čas napsat. Začněme tedy odletem, školením.. V noci jsem byla dopravena na letiště (ještě jednou mockrát děkuji), kde už jsme měly sraz s ostatními slečnami, které letí od Student Agency do US. Postupně jsme se po celém letišti posbíraly a hurá odbavit se, naštěstí elektronické odbavení nefungovalo, tak nás jako skupinku odbavil mladík za přepážkou u Lufthansy. Žádná jsme neměla nadváhu zavazadel, takže no problemo. Usadil nás vedle sebe a už jsme jen čekaly na odlet. Cesta do Frankfurtu byla bez sebemenších potíží, pilot na to šlápl a místo 1,20 jsme za hodinku zase přistávaly. O to delší potom bylo čekání ve Frankfurtu, skoro 4h.. Ale byly jsme celkem unavené, nevyspalé, tak to uteklo. Z letiště jsem viděla možná tak 1/5 a je to vážně mega letiště :D Stačilo mi to, že zaměstnanci zde mezi jednotlivýmy gate jezdí na kole mezi pasažéry Smějící se
Hurá se nalodit do opravdu velkého letadla, kde už jsme každá seděla na svém (víceméně jsme vyplňovaly místa), já naštěstí seděla do uličky, takže jsem měla dost místa, navíc německý manželský pár byl celkem fajn, prohodili jsme i pár slov.. Cesta utíkala, těšila jsem se, jak se konečně vyspím, pěkně jsem se přikryla dekou, lehla na polštářek.. ale hlavou se mi honilo tolika myšlenek, že mi nešlo usnout.. Jestli jsem zabrala max na 15min a už se servírovalo první jídlo. Po jídle jsem si tedy pustila pár filmů, seriálů - ale nedalo se vložit aj titulky, tudíž jsem z toho moc neměla (The Big Bang Theory, Friends with benefits, Hitch, How I met your mother, poslechla si Rihannu…). Říkala jsem si jak je to super, že to nebude tak hrozná cesta, ale přede mnou byly ještě další 4h!!! Jako dá se to vydržet, ale 9h je 9h, člověk už pak neví co by dělal, navíc když je unavený a nejde mu spát. Pak najednou druhé jídlo a rychle vyplnit kartu pro imigračního úředníka - díky německému páru, který mi poradil!
Když jsme začali klesat, podívala jsem se z okna a poprvé si řekla WOW!!! Tak tohle je ta Amerika, obvyklé kolečko nad letištěm kopírovalo Manhattan.. Kontrolou jsme prošly všechny poměrně hladce, vtipný pan úředník se nám snažil namluvit, že má české předky.. Po mých pár blbých dotazech a nabídce ať tedy mluví česky, jsem si uvědomila, že bych se asi měla zklidnit, že mě ještě může otočit na patě a ádios Překvapený
Všem naštěstí kufry přišly, už jsme si konečně mohly oddechnout, že jsme bez problémů tady. Šel kolem nás zaměstnanec letiště s nádherným bíglem, tak jsme se rozplývaly, usmívaly jakej je to krášnej pejšek a ťuťu ňuňu, než nám všem očichal kufry, jestli nepřevážíme drogy, zaměstnanec se ani neusmál.. Kdo by řekl, že tu mají vycvičené bígly???
Už na nás čekala paní z Au Pair Care, byla nás grupa, celý autobus a hurá na školení.. Než se vše vyřídilo, než nás ubytovali.. bylo sedm večer a to jsme přiletěly kolem půl třetí. Na pokoji jsem měla Němku (seděla za mnou v letadle, ale neměla jsem náladu si tam s ní povídat) a holčinu ze Srbska, fajn holky, vycházely jsme spolu a byla docela sranda. Musím vám říct, jak vypadá taková americká toaleta - je do poloviny naplněná vodou a když člověk spláchne, tak se vše vycucne jako v letadle Usmívající se

Školení - něco bylo nudné, něco fajn..bylo nás 174 lidí z 27 zemí, 4 kluci, takže se vždy našel nějaký dobrovolník a nemusela jsem se aktivně zúčastňovat scének (díky Bohu!).. učitelky Diane, Marisa a Daphne byly naprosto úúúúžasné, vše bylo skvěle zorganozované, jídlo dobré, každý se bavil s každým, připadala jsem si jako na nějakém školním výletě, ale rozhodně ne jako v Americe! Usmívající se Učili jsme se od zvládání stresu, kulturního šoku, přes dětské pokroky ve fyzickém, psychickém i sociálním životě, po US výchovu (není to zase až tak špatné, místo dítěti vynadat za věci špatné ho pochválit za ty dobré, které udělalo, neustále ho podporovat a nechat ho, aby si samo navrhlo řešení, aby se zamyslelo, co udělalo špatně..) až po nácvik první pomoci.
Tohle trvalo od úterý do čtvrtečního poledne, na počet studentů to bylo vážně hektické, člověk jen stihl odběhnout na wc, na oběd, přesun do jiné třídy a večer sprcha padl do postele (pozor, jednou jsem byla i běhat v posilce!), výletu do NY jsem se neúčastnila, protože ho mám hodinu od domu a navíc šlo jen o 3h vyhlídku z busu za 45 dolarů.
Ve čtvrtek si pro mě agent s dětičkami přijel až ve čtyři odpoledne… ale to si necháme až na jindy Mrkající

2.den

14. ledna 2012 v 5:30 | Mardža
Asi teď budu pár dní psát na přeskáčku, ale zde je můj druhý (první celý) den u rodinky, včetně fotek pokoje a přivítání...
Včera si mě agent vyzvedl, celej zarostlej, i s dětma.. Matt mi hned podal ruku, představil se, Amanda taky a dokonce mě i objala.. Tak jsme jeli domů, asi 45min a oni pořád mluvili, ale vůbec, fakt skoro vůbec jsem jim nerozuměla. Doma byly prarodiče, těm kupodivu celkem rozumím a hned jsem si oblíbila babičku, učí angličtinu, je hrozně milá a hned mi říkala, že zná Češku a dá jí na mě kontakt.. Škoda, že bydlí tak daleko. Šli jsme na večeři, protože Mike (táta) jakoby slavil narozeniny, tak jsem měla panenku a nějaké rizoto, ale bylo strašně sladké, byly v něm broskve nebo tak něco...

Ráno mi Betty (máma) ukázala jak se dělají obědy, svačinky a snídaně a jak to ráno chodí a odvezli jsme s prarodiči Amandu do školy, Matt je šikovnej, všechno zvládá sám, jezdí busem. Hlavně je neuvěřitelně sladkej, bude mu v dubnu 11 a je moc hodný, gentleman, nechává mě chodit první do dveří, když jsem mu dala dárky, přišel mi poděkovat, že to jsem nemusela, že moc děkuje, že je toho moc.. Vážně je neuvěřitelnej! Amanda asi bude horší, prý občas přehání, hraje divadlo a tak, mám ji v tu chvíli ignorovat, tak uvidíme :-)
Sami si vybírají co budou nosit a Amanda třeba dneska měla tříčtvrťáky!!! a sněhule, dopoledne padal sníh... Pak jsme jeli s babičkou a dědou odvézt do jiného města (asi 40min) psa, aby ho dnes celý den hlídali, protože mamina pracuje z domova a musí mít klid, ani mluvit se nesmí.. Díky bohu, že to má jen v pátek!!!
Cestou zpět mě vzali do drogérky, ukázali poštu a vzali mě na kafe do Starbucksu... vážně úžasní, povídali jsme si určitě hodinu, o všem, o Americe, o školení, o rodině, o ČR... pak jsme jeli domů a Betty na nás hned vyštěkla, že máme být ticho, že má důležitý hovor.. No super no, fakt jsem se necítila dobře. Pak se babička přišla rozloučit, že už jedou domů.. a na mě to nějak přišlo, najednou tu budu sama s rodinou, které nerozumím, jediní, kterým jsem rozuměla a hned si je oblíbila, tak odjeli.. najednou mi vyhrkly slzy do očí a nedalo se to zastavit, asi se vše nastřádalo a přišlo to na mě. Babička mě utěšovala, dala mi na sebe email, tel. číslo a kdyby cokoliv, mám volat ve dne v noci a nemám si nic dělat z Betty, že prý pes, který štěká, tak nekouše..
No dobrý, tak jsem to rozdýchávala a po nějaké době mě Betty zavolala dolů, že mi ukáže jak prát a sušit prádlo a hned potom jsme jely projet cestu k Amandě do školy, k její nejlepší kamarádce a na Mattovu hodinu taekwonda.. Městečko je sice malé, ale nevím no, budu muset trénovat! Zítra budu poprvé řídit s Mikem, tak snad je jako agent dostatečně trpělivý :-D
Potom jsme jen vyzvedli Amandu, počkali na Matta doma a jeli vyzvednout psa - nejhnusnější pes světa to je!!! Shitzu, zuby má ven, štěká jak dement, no děs! A pak Betty upekla kuře v jakési omáčce s petrželí a k tomu zelené fazolky, myslím, že když budu jíst pořád takhle, tak přijedu šlank! Jako dezert čokoládový dort od mojí náhradní babičky :-)
Pak jsem se šla převléknout a hurá na osmou hodinu na návštěvu k sousedce v ulici, au pair Becky z Německa. Skvělá holka, přesně věděla jak se cítím (mimochodem, už jsem dávno zase ok!), povídali jsme si asi hodinku, má i moc milé host rodiče, kteří byly v Praze a v neděli s ní a jejíma kamarádkama jedu do New Yorku!!! Juchůůů, alespoň se mám na co těšit, konečně uvidím Manhattan


New York!

10. ledna 2012 v 2:45
Tak jsem jako vážně tady, ale pondělí mělo snad 32h bez spánku, takže to jdu zaspat, naše ČR času je 2:40 a já mám půl deváté večer, ráno v šest budíček a od osmi školení.. JInak na pokoji Němka 19 let a Srbka 24 let, které nezavřou pusu, ale je veselo a trénujeme anglinu :) Ráno sraz v 7h na snídani s holkama z Čech, musíme probrat dojmy a spolubyslící :) Něco VÍCE snad napíšu zítra, pro dnešek alespoň dvě fota z Hilton Hasbrouck Heighs...


Těžká nestíhačka!

2. ledna 2012 v 11:58 | Mardža |  Přípravy na odlet
Tenhle článek je jen takovej výkřik do tmy - NESTÍHÁM.. Ale vážně brutálním způsobem Překvapený Vše jsem samozřejmě nechala na poslední týden, kdy jsem měla být v práci do 14:30 a pak hurá na úřady, pojišťovnu.. bylo by to moc jednoduché, proto jsem včera mluvila s kolegyňkou, která mi měla vyměnit směnu - nemocná s pásovým oparem... ou jééé!! Takže v práci do 17h každý den! To nejde, to prostě nejde, ještě musím dodělat:
pre-departure project (jsem na třetí stránce z dvacetiZamračený)
odhlásit se na VZP pojišťovně
sepsat a nechat ověřit plnou moc pro taťku, aby prodal mé auto
druhou pro mamču, aby za mě přebírala poštu
navštívit příbuzenstvo a známé
vyzvednou v bance novou kartu na placení v USA a přes net
zabalit si oba kufry a vejít se do limitu!
čekám na potvrzení od Červeného kříže, že jsem dárcem krve, které dodám k daňovému přiznání
dárky rodince.. lámala jsem si hlavu, ale Amanda dostane něco s tématikou koně (miluje koně, jezdí), Matthew něco se Spartičkou Líbající a rodiče lázeňské oplatky - jestli se jim to nebude zdát, ráda si je sním sama Usmívající se

Vida, nezdá se to tak hrozné, ne? To určitě stihnu!

Jinak nás jede celkem devět koček, tak si domlouváme sraz na letišti u přepážky Student Agency před odbavením, abychom seděly u sebe a hlavně, abychom se poznaly... holky se zdají být fajn, tak myslím, že si let užijeme a bude veseloMrkající

Toť vše, jdu na ten nudnej projekt!