Odlet

19. ledna 2012 v 0:44 | Mardža
Zdar všichni! Smějící se Nějak nešlo napsat dříve, fakt jsem nevěděla co dřív.. Teď čekám 45min před kostelem (ano, byla jsem poprvé v životě v kostele!), Amanda má nácvik na besídku, tak mám čas napsat. Začněme tedy odletem, školením.. V noci jsem byla dopravena na letiště (ještě jednou mockrát děkuji), kde už jsme měly sraz s ostatními slečnami, které letí od Student Agency do US. Postupně jsme se po celém letišti posbíraly a hurá odbavit se, naštěstí elektronické odbavení nefungovalo, tak nás jako skupinku odbavil mladík za přepážkou u Lufthansy. Žádná jsme neměla nadváhu zavazadel, takže no problemo. Usadil nás vedle sebe a už jsme jen čekaly na odlet. Cesta do Frankfurtu byla bez sebemenších potíží, pilot na to šlápl a místo 1,20 jsme za hodinku zase přistávaly. O to delší potom bylo čekání ve Frankfurtu, skoro 4h.. Ale byly jsme celkem unavené, nevyspalé, tak to uteklo. Z letiště jsem viděla možná tak 1/5 a je to vážně mega letiště :D Stačilo mi to, že zaměstnanci zde mezi jednotlivýmy gate jezdí na kole mezi pasažéry Smějící se
Hurá se nalodit do opravdu velkého letadla, kde už jsme každá seděla na svém (víceméně jsme vyplňovaly místa), já naštěstí seděla do uličky, takže jsem měla dost místa, navíc německý manželský pár byl celkem fajn, prohodili jsme i pár slov.. Cesta utíkala, těšila jsem se, jak se konečně vyspím, pěkně jsem se přikryla dekou, lehla na polštářek.. ale hlavou se mi honilo tolika myšlenek, že mi nešlo usnout.. Jestli jsem zabrala max na 15min a už se servírovalo první jídlo. Po jídle jsem si tedy pustila pár filmů, seriálů - ale nedalo se vložit aj titulky, tudíž jsem z toho moc neměla (The Big Bang Theory, Friends with benefits, Hitch, How I met your mother, poslechla si Rihannu…). Říkala jsem si jak je to super, že to nebude tak hrozná cesta, ale přede mnou byly ještě další 4h!!! Jako dá se to vydržet, ale 9h je 9h, člověk už pak neví co by dělal, navíc když je unavený a nejde mu spát. Pak najednou druhé jídlo a rychle vyplnit kartu pro imigračního úředníka - díky německému páru, který mi poradil!
Když jsme začali klesat, podívala jsem se z okna a poprvé si řekla WOW!!! Tak tohle je ta Amerika, obvyklé kolečko nad letištěm kopírovalo Manhattan.. Kontrolou jsme prošly všechny poměrně hladce, vtipný pan úředník se nám snažil namluvit, že má české předky.. Po mých pár blbých dotazech a nabídce ať tedy mluví česky, jsem si uvědomila, že bych se asi měla zklidnit, že mě ještě může otočit na patě a ádios Překvapený
Všem naštěstí kufry přišly, už jsme si konečně mohly oddechnout, že jsme bez problémů tady. Šel kolem nás zaměstnanec letiště s nádherným bíglem, tak jsme se rozplývaly, usmívaly jakej je to krášnej pejšek a ťuťu ňuňu, než nám všem očichal kufry, jestli nepřevážíme drogy, zaměstnanec se ani neusmál.. Kdo by řekl, že tu mají vycvičené bígly???
Už na nás čekala paní z Au Pair Care, byla nás grupa, celý autobus a hurá na školení.. Než se vše vyřídilo, než nás ubytovali.. bylo sedm večer a to jsme přiletěly kolem půl třetí. Na pokoji jsem měla Němku (seděla za mnou v letadle, ale neměla jsem náladu si tam s ní povídat) a holčinu ze Srbska, fajn holky, vycházely jsme spolu a byla docela sranda. Musím vám říct, jak vypadá taková americká toaleta - je do poloviny naplněná vodou a když člověk spláchne, tak se vše vycucne jako v letadle Usmívající se

Školení - něco bylo nudné, něco fajn..bylo nás 174 lidí z 27 zemí, 4 kluci, takže se vždy našel nějaký dobrovolník a nemusela jsem se aktivně zúčastňovat scének (díky Bohu!).. učitelky Diane, Marisa a Daphne byly naprosto úúúúžasné, vše bylo skvěle zorganozované, jídlo dobré, každý se bavil s každým, připadala jsem si jako na nějakém školním výletě, ale rozhodně ne jako v Americe! Usmívající se Učili jsme se od zvládání stresu, kulturního šoku, přes dětské pokroky ve fyzickém, psychickém i sociálním životě, po US výchovu (není to zase až tak špatné, místo dítěti vynadat za věci špatné ho pochválit za ty dobré, které udělalo, neustále ho podporovat a nechat ho, aby si samo navrhlo řešení, aby se zamyslelo, co udělalo špatně..) až po nácvik první pomoci.
Tohle trvalo od úterý do čtvrtečního poledne, na počet studentů to bylo vážně hektické, člověk jen stihl odběhnout na wc, na oběd, přesun do jiné třídy a večer sprcha padl do postele (pozor, jednou jsem byla i běhat v posilce!), výletu do NY jsem se neúčastnila, protože ho mám hodinu od domu a navíc šlo jen o 3h vyhlídku z busu za 45 dolarů.
Ve čtvrtek si pro mě agent s dětičkami přijel až ve čtyři odpoledne… ale to si necháme až na jindy Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama